|
|
 |
Název: Psaná realita.
Děj: Já a Hana se jednou v zájmu povídek setkáme v Ostravě. Něco se zvrtne a my se objevíme v lese plném zvláštních tvorů. Po chvilce utíkání před dravou zvěří zjistíme, že sen je skutečností. Jsme ve světě kouzel. Ale je problém. Neumíme anglicky, nemáme hůlku, nikdy jsme se neučily kouzlit. Ohrané téma, ale my se pokusíme nedát hlavním hrdinkám maximální moc a krásu, ale prostě se tam objevíme my. Dvě ztřeštěné holky. Žádné změny!! I kolej si vypočítáváme na testech!!
Teda něc změněno bude. Budeme umět kouzlit.
Postavy: Nachtneblová Kateřina (já) , Farniková Hana (Mollyhana), poberti, Brumla, McGonagalová a další účinkující v učitelském sboru, studenti.
Autoři: Já a Hana (kdo jiný taky, že?)
Citát: Přejít ze sna do skutečnosti není tak těžké, je to jedna dvě a člověk se okamžitě přizpůsobí. Těžké je rozhodnout se opustit sen a vstoupit do skutečnosti. Vyžaduje to úžasnou sílu vůle a je to tím těžší, čím víc narostl sen.
Teprve až když něco ztratíš, zjistíš jakou to pro tebe mělo cenu.
Nejhorší dvě věci pro člověka jsou: nedostat co chce a dostat to. |
|
 |
|
|
|
Tija píše všude ČERVENĚ
mollyhana píše vždy MODŘE |
|
Ahojky!
Tohle je MOJE OKNO. Chachá! Okno blbostí! ^^ Tákžé jsem nenormální (mno... všichni jsou normální tak já budu nenormální) z Ostravy , která má ráda HP, Naruto, Japonsko, seriály, zvířata, oblečení, černou barvu, normálnost,...
Ráda píši povídky a tak zde píši s Tijou. Má webka je www.carodejkahanka.estranky.cz sice tam momentálně nepíšu , ale zase hned budu! |
|
Vítám všechny, kdo sem zavítali.
O sobě nic psát nebudu (radši). Tyto povídky jsou přestěhovány z Tija123.estranky.cz moje povídky si můžete přečíst na tija12.blog.cz.
Loučím se se všemi, kteří ještě z tohoto uvítání neusli a přečetli si ho až sem. |
|
Když už se blížím ke splnění svých snů, vždycky se objeví někdo, kdo mi ten sen rozšlape na maličké střepy. A ať se snažím jak chci, ty střípky nadějí už nikdy nedám dohromady.
Vždy jsem šla a vždy půjdu za svým snem.
Život je tak krátký, že se nestačíme usmát, ale tak dlouhý, že zakusíme bolest.
Řekni, co si myslíš a budeš nenáviděn. Udělej, co uznáš za vhodné a budeš odsouzen. Dělej, co všichni chtějí a staneš se figurkou na hracím poli.
Je těžké být individualitou, stát si za svým a bojovat za to, ale vydrž.. a jednou si řekneš: Žil jsem tak, jak jsem chtěl!
Žij každý den, jako by byl poslední.... a nezahazuj šance, keré bys už pak nikdy nedostal.
Když se člověk vydá po stezce srdce, stojí to často zpočátku dost síly a slz se prosekat trním a houštinami. Když se však proseká, je živý. Když člověk naopak uvízne na pohodlné široké cestě zvyku, nestojí ho to moc námahy, jen se stává živoucí mrtvolou.
Život je jako plavání v moři, jednou za čas tě smete vlna ke dnu.
Život je tak krátký. Bohužel nebo bohudík?
Každý z nás alespoň jednou toužil změnit svět. Ale co když právě mi jediní jsme Ti, kteří tu moc – moc změnit vlastní svět – nemají? Chcete změnit svůj svět? Dejte ostatním šanci, aby změnili Vás. Na každém z nás už pak je zvolit si, kterým směrem...
Život je takový, jaký si ho uděláme my sami a ne takový, jaký nám ho dělají ostatní.
Nejhorší na životě je, že vám pořád dává vybrat… a většinou jsou ty možnosti jen dvě a jedna horší než druhá.
|
|
|
 |
|
| |
|
|
