Uvědomila jsem si, že jsem zapomněla sdělit Vám velice důležitou věc. Napsaly jsme do minulé kapitoly Brumlovi, že je nám 15. To je druhá, a doufám poslední, změna. Mně je skoro 14, a Haně skoro 12. Takže jsme nechtěly jít do rozdílných ročníků.

Já mám zase červenou a Hana modrou.

 

  Běžíme s Hanou jako o život. Nestihneme vlak!! Proč já si jen vyžádala, že jím chci jet?? Teď se kvůli tomu ani nestihneme dostavit na zařazování. A to nás mají zařadit!! Bez naší přítomnosti.Konečně jsme u přepážky. Je za minutu jedenáct. Rychle proběhneme. Teď sprintem k vlaku. Ještě, že nemáme kufry!! Hups!! A skočíme dovnitř.

 

  Omylem vrazím do nějakého blonďáka. Když se na něj podívám pozorněji poznám Malfoye. Vypadá ještě hůř, než jsem si ho představovala.

 

  „Dávej pozor, náno.“ Sykne a dál si jde svou cestou.

 

  „Sorry.“ Ucedím. Nesnáším ho. Už v knížce mi nebyl sympatický.

 

  „Pojďme.“ Pobídne mně Hana a jdeme hledat alespoň trochu prázdné kupé. Dojdeme až k poslednímu kupé. Sedí tam jen dívka s ryšatými vlasy a chlapec s černými, na pohled, mastnými vlasy. Že by Lily a Sevíí?? To bude mít Hana radost!!

 

  Otevřu dveře kupé. „Ahoj. Můžeme si k Vám sednout??“ Zajímám se.

 

  „Ale jistě.“ Usměje se Lily. „Stejně myslím nemáte ani na výběr, všude jinde musí být obsazeno.“ Dodá. Usměji se taktéž a vejdu dovnitř následována Hanou. Sednu si.

 

  „Kdepak máte kufry??“ Ptá se Sevík kousavě.

 

  „V Bradavicích.“ Odpovím po pravdě. Seví by se mohl chovat alespoň trochu normálně.

 

  „Jak to??“ Zajímá se mile Lily.

 

  „No… už je tam nechali poslat z minulé školy.“ Větší blbost jsem plácnout nemohla!!

 

  „Vy přestupujete?? Jak to??“ Zajímá se dál Lily.

 

  „Přestěhovaly jsme se. Jak se jmenujete??“ Odvádím řeč jinam.

 

  „Lily Evansová.“ Tak jsem se nespletla!! Doopravdy to jsou oni!!

 

  „Severus Snape.“

 

  „A vy?“ zajímá se dál Lily.

 

  „Kateřina Nachtneblová (a teď si zlomte jazyk, Angličané!!).“ Odpovím jednoduše.

 

  „Hana Farniková.“ Odpoví Hana a dál čumí do země. Teprve teď si všimnu, že už jsme vyjeli. No asi jsem si měla všimnout už u nástupu. Ale radši to neřešte. Já už jsem taková.

 

  „Do jakého jdete ročníku??“ Ptám se. Sice vím, že do 5, ale což!! Nějak se rozhovor začít musí, ne??

 

  „Pátý ročník.“ Řekne Lily. Seví se do rozhovoru nezapojuje jen mlčky čte svou knihu. Asi o černé magii.

 

  Najednou se otevřou dveře. Stojí v nich chlapec s černými roztřepanými vlasy. Má hnědé oči. Tak to bude James!! S ním se někde bude asi potulovat Siri, Peter a… Remí!!

 

  „Evansová, jakpak jsi si užila prázdniny??“ Promluví obrýlený James. Tak o tomhle knihy nelhaly!!

 

  „Vypadni, Pottere.“ Zavrčí na zpět rudovláska.

 

  „Ale to přece nechceš, lásko.“ Prohrábne si vlasy James. Teď je jestě více rozcuchaný. Tak tohle bude zábava!!

 

  „Nerozuměl´s, vypadni a ty své kamarádíčky vem s sebou! A jestli nerozumíš anglicky, tak je mi to jedno! Vícekrát už to opakovat nebudu, takže vypadni!“Zavrčí.

 

  „A co když neodejdu??“ Zajímá se James.

 

  „Tak tu uvízneš se strachopudem.“ Vloží se do rozhovoru Hana.

 

  „Ty jsi tu asi nová, že?? Jinak by jsi věděla, že JÁ se nikoho ani ničeho nebojím!“ Vypne hruď James. Tak tady to už zavání namyšleností. Hádky možná, ale vytahování NESNÁŠÍM!!

 

  „Když to říkáš ty.“ Pokrčí jen Hana rameny.

 

  „Půjdeš se mnou na rande??“ Otočí se James zase na Lily.

 

  „Ne, nepůjdu, narozdíl od tebe mám lepší věci na práci, než se zahazovat s TEBOU!“ Zase mluví Lily.

 

  „Teď jsi mně urazila, víš to?“ No tak leda, že by urazila jeho ješitnost. Jak se mi v mudlovském světě pobertové líbili, teď se mi jeden z nich začíná hnusit.

 

  „Že by?? Tím pádem se spakuj a vypadni!!“ Zavrčí Lily. James se nafoukne, hodí po ní hnusný pohled a odkráčí. Jak se jen dostal do Nebelvíru?? Siri ho následuje. Pak ale pohledem zavadí o Sevíka.

 

  „Hele, Srabík.“ Ušklíbne se. James si toho nevšímá a jde dál.

 

  „Konečně.“ Oddechne si Lily jakmile James zmizí. Já zavrtám svůj pohled do okýnka. Míhá se tam krajina. Jako vždy vypnu mozek (já nějaký mám??). Jen se blbě dívám a nad ničím nepřemýšlím.

 

 

 

  Konečně vystupovat!! Už mně to v tom vlaku nebavilo. Tak dlouho se nejede ani z Karviné do Chebu. A to skoro přes celou republiku!!

 

  S Hanou vystoupíme ven. Pohled mi padne na Hagrida. Ten nás má odvést loďkami.

 

  „Prváci, ke mně!!“ Volá mohutným hlasem. Dojdu až k němu. Za ty dva dny jsme se s ním seznámily. Mluvím v množném čase, protože se s ním seznámila i Hana.

 

  „Ahoj Hagride.“ Pozdravím.

 

  „Ahoj Katrino (přece ho nenechám zlomit si jazyk na Ř), Hano.“ Opětuje s širokým úsměvem pozdrav Hagrid. Hana jen kývne na pozdrav. Pak následuje převoz na loďkách. Bradavice už jsem viděla, tak nejsem překvapena tou krásou.

 

  „Až přečtu Vaše jméno, přistoupíte ke klobouku sednete si a Moudrý klobouk Vás zařadí.“ Řekne nám McGonagalka.

 

  „Amélie Brownová!!“

 

  „NEBELVÍR!!“

 

  „Kate Summerová!!“

 

  „HAVRASPÁR!!“

 

  „Abigail Robertsová!!“
  „ZMIJOZEL!!“

 

  „Kateřina Nachtneblová!!“ Ozve se McGonagalka. Jak to?? Hana ještě nebyla!! Ta je v abecedě dříve. No nic. Radši si jdu sednout na tu stoličku. Unese mně vůbec?? Prvňáci mají sotva dvacet kilo. Já už jsem z toho vyrostla.

 

  Sednu si na stoličku. Posadím si na hlavu klobouk.

 

  „Tak kam tě pošlu??“ Zajímá se M.K.

 

  „Nebelvír??“ Zkouším štěstí. Možná mě tam pošle!!

 

  „Hmmm... Nejsi sice zbabělá, ale chybí ti určitá kuráž. Ne, nemyslím, že by to měl být Nebelvír. Ano, jsi velice úskočná a lstivá, možná by to mohl být Zmijozel.“ Napadá M.K. To snad ne!! Já chci do Nebelvíru!!

 

  „Néé.“ Zúpím v duchu. „Jen to né.“

 

  „Ne, zmijozel ne. Máš pravdu... Možná by to mohl být Mrzimor, kam berou všechny bez rozdílu. Ne, nemáš na to vlastnosti... Ano, už vím kam s Tebou!!“ Dojde k výsledku. Co chce dělat. Všechno už vyřadil až na… Havraspár!!

 

  „Hmm. Tak, kate, mluv...“ Myslím si. Tak s takovouhle bude M.K. Doopravdy mým katem.

 

  „HAVRASPÁR!!“ Vykřikne M.K. To snad né!! Já a chytrá?? To si dělá…

 

  Roztřepeně se vydám ke kolejnímu stolu. Tam si sednu a přemýšlím.

 

 

 

--**--

 

 

 

  Takže Katrina je v Havru. V koleji nejmoudřejší Roweny. Tam chci já, nebo do koleje všemocného Salazara. Ano,t am chci!

 

  Takže si to musím shrnout, jsme v světě Rowlingové, tím pádem je tu Tomí! Nádherný, temný, skvělí Pán zla! Můj milášek!

 

  „Hana Farniková.“ Vyvolá mně McGonnalová. Já dojdu k lavičce a sednu si.

 

  „Tak kam s Tebou?“ zajímá se v mé hlavě.

 

  „Co třeba Havraspár? Chytrá jsi, to ano, ale… Rowena z Havraspáru schopnost myslet více rozvíjí. Co třeba Zmijozel?“

 

  „Ano, ano, prosím!“ přitakám ihned.

 

  „Ne, Zmijozel se nehodí, ne. Možná by to mohl být… Ano! NEBELVÍR!“ Poslední slovo vykřikne přes síň, Nebelvírský stůl mu to oplatí potleskem.

 

  Já a statečná, rytířská? Já? To je zlí sen! Já nechci do Nebelvíru! Nechci! Přesto se však pokusím o úsměv a vykráčím směrem k Nebelvírskému stolu.

 

  Já a statečná? Není ten klobouk senilní? Statečná je Hannah, mé druhé já! Ale já? Nejsem! Vždyť se bojím mouchy!

 

  Všimnu si jak mi Lily uvolnila místo, tak si sednu vedle ní.

 

  „Letos musím Evansovou dostat.“ Prohlásí rozhodně Potter, nedaleko mě.

 

  „Jasně, dostaneš ji o tom není pochyb.“ Poznamená Sirius znuděně a sleduje zařazování.

 

  „Ale já to myslím vážně.“ Prohlásí James.

 

  „Víš, Jamesi, věc se má asi takhle, Evansová tě nesnáší.“

 

  „Ona mně miluje, jen o tom ještě neví.“ Namítne Potter.

 

  „Samozřejmě,samozřejmě.“ Přikývne nevzrušeně Sirius.

 

  „Ty to nechápeš!“

 

  „Možná ne.“ Přizná Sirius.

 

  „Gratuluji k Nebelvíru!“ řekne ke mně Lily.

 

  „To je na nic. Jak bych ji měl dostat?“ slyším Pottera.

 

  „Možná by jsi ji mohl začít říkat jménem.“ Navrhne.

 

  „To néé! To je trapné.“ Zavrhne nápad Potter.

 

  „Když myslíš.“ Pokrčí rameny Sirius,.

 

  „Jo,díky.“ Odvětím Lily.

 

  „Nějakou jinou radu nemáš?“ ptá se Potter.

 

  „A nechceš si radši najít jinou?“ nadhodí Pettigrew.

 

  „Já miluji jen Evansovou!“ ohradí se Potter.

 

  „Já to myslím, tak, že by potom žárlila“ řekne Pettigrew.

 

  „Přece ji nebudu podvádět!“ namítne Potter.

 

  „Ty bys jí nepodváděl, nechodíte spolu!“ namítne Sirius.

 

  „Ale já ji miluji.“ Řekne Potter.

 

  „Myslím, že Evansová je už z tebe na nervy. Když ji na chvíli necháš ještě bude žadonit, aby jsi ji otravoval.“ Ozve se Pettigrew.

 

  „To určitě není pravda!“

 

  „Dobře, tak jdi za Evansovou, vyznej jí své pocity a jak zareaguje?“ zeptá se ironicky Sirius.

 

  „Vítám zde nové i staré studenty. Musím Vás upozornit, že vstup do Zapovězeného lesa je PŘÍSNĚ zakázan, a to pro všechny.“ Ozve se Brumbál. Všichni jsou najednou ticho. “Další zakázané věci máte napsané na dvěřích u Filche. Teď už běžte spát.“

 

  „Pojď se mnou.“ Šeptne ke mně Lily, vstane a zvolá přes stůl : „První ročníky za mnou prosím!“

 

  „Za mnou!“ řekne k prvnímu ročníku a mně, vydá se pryč ze síně. Já ji s 1.ročníkem následuji hradem.

 

 

 

Chvíli na to ve společenské místnosti:

 

  Sedím s Lily u stolku ve spolce. Lily se ukázala jako skvělá kamarádka. Teď píše nějaké pojednání, vždyť ještě nezačal ani školní rok!

 

  „Bude nějaká oslava na začátek roku?“ zeptá se Pettigrew. Bože!

 

  „Čtvrťačky pořádají pyžamoví večírek.“ Ozve se Sirius.

 

  „Ale já myslel něco z chlastem a tak.“ Ozve se Pettigrew.

 

  „Pro mně za mně, můžeme jít ke třem. Ale tady na hradě nás neobdarují ani skřítci.“ ušklíbne se Sirius. “Teda pokud nedokážeš přerušit kouzla přes několik tisíc let staré.“

 

  „Tak to beru. Jdeme ke třem.“ Přikývne Potter.

 

  Když v tom vstane Lily a z ničeho nic zamíří k pobertům. Co to?

 

  „Evansová, co ty tady? Změnila jsi snad názor na naše rande?“ ozve se Potter.

 

  „Ani za sto let.“ odsekne Lily. „Jenom vás chci upozornit, že vycházet ze školních pozemků když nejsou povoleny a večírky v částech hradu, jsou přísně zakázány, ať se neopakuje co minulí rok.“

 

  „Evansová, jak chceš dokázat, že chceme ven?“ zeptá se Potter.

 

  „Já nevím, třeba stejně jako vás nalezli venku minule?“ poznamená ještě více naštvaně.

 

  „No, ale jak to chceš dokázat?“ opakuje Potter.

 

  „Nemohu to dokázat, alespoň prozatím.“ Přizná klidně Lily.

 

  „No tak o co jde?“

 

  „Ale o nic co by mohlo pochopit tvé myšlení, miláčku.“ Slovo „miláčku“ řekne Lily se značnou dávkou ironie.

 

  „Tak pojď se mnou na procházku kolem jezera.“ Řekne šťastně Potter, nejspíše ironii přeslechl.

 

  „To sotva.“ Odsekne Lily.

 

  „Jen jednou!“ zaprosí Potter.

 

  „Ne! Navíc jsi zapomněl kouzelné slovíčko, takže máš smůlu.“ Poznamená Lily, otočí se a zamíří ke mně.

 

  „Prosím!“ křikne Potter.

 

  „Nerozuměl jsi mi ve vlaku?“ otočí se Lily „Moje ne, znamená ne!“

 

  „Jamesi, zapomeň na ni.“ Poradí Sirius kamarádovi, nechápu proč, neotáčím se.

 

  „To nejde.“ Zamumlá sklesle Potter. Otočím se. Lily se tváří zaskočeně, jako by nemohla uvěřit svým očím.

 

  „Ona tě jednou zničí!“ ozve se Pettigrew.

 

  „Ne, nezničí!“

 

  „Jamesi?“ osloví ho neobvykle jménem Lily. „Nestalo se ti něco?“

 

  „Ne!“ odsekne sklesle Potter.

 

  „Promiň.“ Hlesne. „Já to tak nemyslela.“

 

  Potter zvedne pohled, Lily se na něj lehce usměje a zamíří ke stolu, kde sedím i já. Asi je jednou za čas hodna i na Pottera. Přece jenom Lily je hodná holka!

 

  „Viděli jste to? Ona se na mně usmála!“ řekne nadšeně Potter kamarádům, opět je poslouchám.

 

  „Viděli jsme to, Dvanácteráku, a musím říct, že je to... neobvyklé.“ řekne Sirius.

 

  „Ona mně miluje!“ řekne Potter.

 

  „Ale jak dlouho jí to vydrží?“ zeptá se Sirius.

 

  „Do konce života!“ rozhodne zasněně a zamilovaně.

 

  „Když myslíš.“ Pokrčí rameny Sirius. „Takže kolik je?“

 

  „Jedenáct. Ještě, že je zítra neděle.“ Odpoví Potter.

 

  „Teprve jedenáct?“ zeptá se zklamaně Sirius.

 

  „Teprve. Reme, dáš mi opsat úkoly?“ zeptá se Potter.

 

  „Vy je ještě nemáte?“ zeptá se pohoršeně Remus.

 

  „Já ne.“ Řekne Potter.

 

  „Náměsíčníku, helpni nám.“ Ozve se Sirius.

 

  „Měli jste na to celé dva měsíce!“ řekne tipem ´´Můžete si za to sami!´´ Remus.

 

  „Remí, přece nás v to nenecháš!“ domáhá se Potter.

 

  „Proč bych neměl? Mám toho opisování dost!“ namítne Remus.

 

  „Třeba proto, že o tobě víme určité věci.“ Protáhne Sirius.

 

  „Které nikomu neřeknete, na to vás znám až moc dobře.“ Namítne Remus.

 

  „Remusi. Prosím!“ ozve se Potter.

 

  „Měli jste si to napsat! “ řekne Remus a vstane „Proč ti to vlastně nedá opsat Lily?“ zeptá se ironicky, možná trochu naštvaně a vyrazí směr ložnice.

 

  „Tak a musíme psát úkoly!“ povzdechne si Potter.

 

  „Accio pergameny!“ přivolá pergameny Black. „Cože máme psát?“

 

  „Nějaké pojednání do Přeměňování, do lektvarů a vlastně všech předmětů. Jen nevím o čem.“ Pokrčí rameny Potter.

 

  Všimnu si jak se Lupin vrací asi s dvaceti pergameny ke klukům a prudce je položí na stůl, s tím se posadí a zamračeně je pozoruje.

 

  „Reme, ty jsem zlato.“ Řekne Potter.

 

  „Ano, co by jsme si bez tebe počali?“ zeptá se Black.

 

  „Nejspíše by jste neměli několik úkolů.“ Poznamená Lupin.

 

  „No a pak by nás vyrazili ze školy.“ Dodá Potter.

 

  „Což by vás možná vyrazili i tak.“ Poznamená.

 

  „No vidíš. Jsi naše poslední záchrana.“ Řekne Potter.

 

  „Možná.“

 

  „Určitě.“

 

  Když v tom zívne Lily, všimnu si, že pořád něco píše. Zajímá mně celkem co.

 

  „Co píšeš?“ zajímám se.

 

  „Připravuji tresty.“ Odvětí, zamračí se když uvidí opisování.

 

  „Petere, ty máš ty úkoly hotové?“ zeptá se Potter Pettigrewa.

 

  Poberti opisují určitě skvěle vypracované úkoly Remuse. Teda až na dva- Remuse a Pettigrewa.

 

  „Máma mně donutila. Stála nade mnou než jsem si to dopsal. Je to docela nepříjemné.“ Řekne Pettigrew.

 

 

 

--**--

 

 

 

  Probudím se. Kde to jsem?? No jasně. V Bradavicích. V Havru!! Já tu nechci být!! Já chci do Nebelvíru!! Ten klobouk musel být zfetovaný!! Já nejsem chytrá!! Jsem cokoli jen né chytrá!!

 

  No nic. Teď už s tím nic nenadělám. Můžu se jen podřídit osudu.

 

  Vstanu z postele. Všechny ostatní spolubydlící ještě spí. Zajdu do koupelny. Tam se osprchuji. Možná mně to probudí  tohohle snu. To se však nestalo. Pořád jsem tady. Škoda!!

 

  Obleču se do školního úboru. Sice není škola, ale musím si na to zvyknout. Většinou v sukni nechodím.

 

  Vyjdu z koupelny. Holky pořád ještě spí. Proto si vytáhnu knížku (lektvary) a sednu si na parapet. Pokouším se číst. Jenže ty lektvary jsou tak nudné!!

 

  Povzdechnu si. Nejraději bych si teď četla povídky. I když skutečnost je lepší. Jen jsem ještě neviděla Rema. V mnoha povídkách vypadá jinak. Všichni se shodují jen na jediném. Je to vlkodlak. V některých povídkách má, ale čokoládové oči či medové oči v dalších pak modré a tak dále.

 

  Ani si nevšimnu, že se probudila Nicolle Weratoo. Je to moje kamarádka.

 

  „Co tak brzo??“ Ozve se Nicolle. Prudce sebou trhnu. Pak se ale usměji.

 

  „Pozoruji pozemky.“ Zalžu. Přece ji nabudu vykládat, že si tady v duchu básním o člověku, kterého jsem ještě neviděla.

 

  „Ach tak.“ S tím odejde do koupelny. Celý pokoj se začne probouzet.

 

  „Dobré ráno.“ Pozdravím. Pokusím se vytratit. Nemám ráda větší společnost.

 

  „Hele, Katrino, potkala jsi už Siriuse Black nebo Jamese Pottera??“ Zajímá se další studentka, Kate Bee. V duchu zaúpím. Asi nějaká jejich obdivovatelka. A já myslela, že v Havru jsou inteligentní lidé.

 

  „Ano.“ Odpovím je.

 

  „Že jsou hezcí??“ Zasní se Kate. Z koupelny vyjde Nicolle. Má krátké černé vlasy a rozzářené modré oči.

 

  „Jdu na snídani.“ Oznámím a chci se zase vytratit. Vyjdu z pokoje. Tak tohle jsem prozatím přežila bez úhony.

 

  Sejdu dolů do spolky. Tam nikdo není. Přejdu ji rychlím krokem. Vyjdu na chodbu. Tak teď kudy?? No zkusím to doprava.

 

  Takhle chodím nějakou dobu. V jakém jsem patře?? V jaké části hradu??Asi si to budu muset přiznat. Ztratila jsem se. A já blbá si myslela, že podle přečtení knížek najdu Velkou síň. A nic!! Další věc, kterou bych se měla naučit. Teorie a praxe jsou jiné!! No, ale jak se odtud dostat??

 

  „PÍÍÍÍÍP-PÍÍÍÍÍÍÍÍP-PÍÍÍÍÍP“ ozve se mi najednou v hlavě. To je hnusný zvuk. Je to jako mobil. Jen ještě horší. Za chvíli to odezní. Konečně!!

 

  Jdu dál. Narazím najednou na poberty. Nejdou na snídani?? To bych se potom dostala do Velké síně. Stačí se jich zeptat kudy.

 

  Počkat!! Mezi poberty je přece i Rem, ne?? Tak bych mohla zjistit, jak teda vypadá. Pohledem na něj zjistím, že mnozí z autorů povídek měli (nemělo by tam být tvrdé y?? Přece jen většina jsou dívky) pravdu. Má čokoládové oči a vlasy stejné barvy.

 

  Přejdu k nim.

 

  „Ahoj.“ Začnu nejistě. „Nevíte kudy je Velká síň??“ Zeptám se. Remí se usměje. Podlamují se mi kolena. Klid holka!! Nesmíš se tu svalit na zem!!

 

  „Samozřejmě ---“ Začne. Je však přerušen Jamesem.

 

  „Ty ses to ještě nenaučila?? Nevypadáš na první ročník.“ Řekne. Sirius se začne pobaveně šklebit.

 

  „Ne, Jamesi, tahle a ještě jedna přestoupily.“ Oznámí Rem ještě než stihnu odpovědět. Mluví tak unaveně. Asi se blíží úplněk. Chudáček!! Určitě to není příjemná věc. Stát se, byť jen na noc, krvelačnou bestií. Hlavně, když ho za to hodně lidí odsuzuje. Našel dobré přátele. Ti jsou jedni z mála, kterým to nevadí. Jednou jsem se dokonce na tohle téma pokoušela sepsat básničku. Vypadala asi takhle:

 

(Pozn.au. Na vlastní nebezpečí)

 

 

Na nebe se dívá z okna zatlučeného.

 

Nevnímá, neposlouchá kamaráda svého.

 

Na děsivou chvíli čeká jen.

 

 Protože nadešel ten hrozný den.

Den, kdy Luna v plné síle  vychází

Po nebi se prochází.

 

Ve zvířata lidi mění

 

  Tak nějak to končilo. Paní profesorka se totiž rozhodla, že si zapíšeme zápis. Psala jsem to v hodině chemie. Vždy si tam do sešitu něco sepisuji. Teda sepisovala. Tady už chemie není. Ale budou tu dějiny, tak se pokusím o další podobné blbiny (kreslení, psaní).

 

  Ehm… Kam to moje myšlenky zabloudily?? Úplně jsem zapomněla, že tu přede mnou stojí tři z pobertů. No, ale kde je Peter?? V tuto dobu  určitě ještě nebyl smrtijedem. Tak proč není s nimi??

 

  No radši se tím nebudu zabývat.

 

  „Aha!!“ Zamumlá jen James.

 

  „Když půjdeš rovně, dojdeš ke schodům, poté po nich úplně dolů a hned první chodbou naproti, dokud nenarazíš na síň.“ Vysvětlí Rem. Usměji se na něj.

 

  „Díky.“ Řeknu a pokusím se řídit jeho radami. Tak jak to říkal?? Rovně ke schodům. Tak tedy rovně.

 

  „Jdeš na špatnou stranu.“ Zastaví mě Sirius. Nervózně se otočím. Tak to je teda začátek roku!! Jen tu jsem a už nevím kde je rovně. Se mnou to jde z kopce.

 

  „Ehm… Díky.“ Dostanu ze sebe. Rozhlédnu se. Tak kudy teď?? Jsou tu ještě tři strany a jelikož jsem sestoupila z cesty, nevím kde je rovně.

 

  Sirius se viditelně baví. Zmetek!! Já se tu trápím a on se skoro směje!! „Do síně se jde tudy.“ Kývne hlavou No tak co zkusit štěstí?? Ale je možno známým vtípkařům věřit??

 

  „Ne, to teda nejde.“ Vyjde na scénu Lily. Její hlas zní chladně.

 

  „Ahoj, Evansová. Nepůjdeš se mnou na rande??“ Všimne si ji James. No nechápu jak ti dva se dali dohromady a měli roztomilí miminko (Harry sice není roztomilý, ale což!)

 

  „Překvapivě.“ Odsekne tázaná rozezleně.

 

  „Takže ano??“ Rozzáří se James jako Vánoční stromeček.

 

  „Až se naučíte chovat, vhodně na pátý ročník.“ Odsekne. „A to všichni čtyři!!“ Dodá naštvaně. No tak asi takhle. Oni se v sedmém ročníku naučili chovat jako v pátém.

 

  „Ale já se umím chovat!! A Sirius taky, a Remus taky!! Musím, ale přiznat, že Peter docela vázne. Tak třetí ročník, ale to je jedno.“ Ohradí se dotčeně James. Škoda, že nemůžu říct, jestli lže či ne. Ještě je neznám a z knihy toho moc nevím.

 

  Lily se jen nuceně usměje. To však u Jamese vyvolá další dávku záření. Za chvíli z něj bude slunce. Lily se zapřemýšlí.

 

  „Dobrá, tak v pět u jezera.“ Řekne jen a zamíří ke mně. „Pojď za mnou.“ Šeptne a míří pryč. Rychle se vydám za ní. Ještě se kývnutím hlavy rozloučím s Poberty.

 

  Lily mě beze slova zavede do síně. Pak zamíří k Nebel. stolu. Já se vydám k Havru. Potom si budu muset promluvit s Hanou. Asi by jsme měly vymyslet co bude dál. Jestli vůbec chceme domů.

 

  Sednu si. V tu samou chvíli vejde Hana s nějakou blondýnkou. Promluvím si s ní po snídani. Teď mám hlad. Velký hlad. Včera jsme toho moc nesnědla. Musela jsem se vzpamatovat z klobouku.

 

  „Ahoj. Proč nejíš??“ Sedne si ke mně Kate.

 

  „Teprve jsme si sedla.“ Chráním se a vezmu si toast.

 

  „Potter je nějak nadšený, nevíš proč??“ Zajímá se Kate a také začne jíst.

 

  „Lily mu kývla na pozvání.“ Řeknu jen. Hned toho, ale lituji. Bylo tam sice asi dalších pět lidí, ale měla jsem mlčet.

 

  „Evansová?? Tak to tam nepřijde!!“ Promluví rozhodně.

 

  „Taky si myslím.“ Teda spíše vím. Nemůže tam jít!! Tím by se změnil děj minulosti!!

 

  „Potter se zase na 30 vteřin urazí a zase ji bude žádat o ruku.“ Nadhodí Kate. Já se rozesměji. Tak tohle je dobrý.

 

  „Na jaké předměty půjdeš??“

 

  „Obrana, přeměňování, tvory, lektvary, formule, a spoustu další. Ani si to nepamatuji. (Ach ta moje paměť!!)“ Odpovím jednoduše. Kate přikyvuje.

 

  „Tak jsi si zapamatovala na poprvé cestu?? První ročníky jsem se musela nejméně dvacetkrát navigovat a ani jeden nepřišel. No co!! Nejsem prefekt!!“

 

  „Dovedla mně sem Lily.“

 

  „Ano.“ Přikývne Kate. Já dále jím.. nemluvím. Jen přemýšlím. Proč jsme tady?? Co nás sem dovedlo?? Sny?? Máme se snad dozvědět, že snít není to samé jako žít?? Vždycky jsem si myslela, že když budu doufat stane se, to co chci. T se také stalo. Jsem tady. Umím kouzlit a spoustu dalších věcí. Ale k čemu to je?? Proč tu jsme?? Já a Hana? Dvě z miliónů!! Tak proč??

 

  „Mohu s tebou mluvit??“ vytrhne mě z přemýšlení Hana.

 

  „Jo.“ S tím se zvednu. S Hanou zamíříme pryč. Vyjdeme ze síně.

 

  „Co se děje??“ Zajímám se. Mám sice určitou teorii, ale…

 

  „Jsme tady!! To se děje!! Nemáme tady být, takže musíme zjistit jak a proč. Když nám Brumbál nic nechce říct, najdeme si odpovědi sami!!“ Začne rozhodně. Má pravdu. Sice se mi nechce domů. No po počítači se mi stýská, ale jinak nic.

 

  „Taky si to myslím, ale kde to zjistit?? V knihovně?? Ale to tam určitě nebude.“ No jo. Já a to moje ale.

 

  „Ne, my jsme se objevily v lese, tak začneme tam!!“

 

  „V lese?? Dobrá, ale tak po škole. Ještě si zjistit, kdy je úplněk, aby jsme se nestřetly s Poberty.“

 

  „První se naučíme alespoň jak rožnout hůlku, Lumos, potom nějaké kouzlo na obranu a půjde to hladce. Takže řekněme za měsíc!!“ Rozhodne.

 

  „Dobrá!! To beru!!“ Přitakám. Hana přikývne. Pak si něčeho všimne. Podívám se tam, kde ona. Jdou tam James se Sirim a Remem.

 

  „Co teď tady hodláš dělat??“ Zeptám se.

 

  „Klid, prosím tě.“ Donese se k nám hlas Rema.

 

  „Já jsem klidný. Ale chápete to?? Ona přijala!!!“ Vyřvává James.

 

  „Jít si nahoru něco číst.Vytáhla jsem z holek popis...“ Mluví zase Hana. Zbytek slov, ale zmizí v hluku.

 

  „Víš, Jamesi…“ Říká zase Rem.

 

  „Nevím…“ Odpoví Potter.

 

  „Pochybuji, že tam Lily přijde.“

 

  „Přijde. Já to vím.“ Řekne Potter. Pobaveně se ušklíbnu.

 

  „Měj se.“ Rozloučím se s Hanou a jdu pryč. Nevím kam.

 

 

 

--**--

 

 

 

  Takže Katrina někam jde. Všimnu si vycházející Lily s Karen, blondýnkou která mně doprovázela na snídani. Ta se ihned pobaveně šklebí při pohledu na Jamese.

 

  Připojím se k nim. Potter si ihned všimne Lily.

 

  „Evansová, to rande teda platí?“ zeptá se Potter.

 

  „Samozřejmě.“ Odvětí alá mile.

 

  „Jsi zlato, víš to, lásko?“

 

  Lily se jenom pousměje (spíše pobaveně než mile) a kývne mi na pozdrav. Já jenom úsměvem pozdrav oplatím, Lily je fajn kamarádka, ale neřekla bych, že je schopna něčeho takového… Vždyť ona tam určitě nepůjde, to jde vidět z toho jak se Karen šklebí.

 

  Ani jedna z nich nemá Pottera ráda, ale tohle je moc! Vždyť Potter je do ní cvok a ona si s ním hraje, jako se psem.

 

  Zamračeně pozoruji Lily. Tohle se nedělá! Karen kroutí pobaveně hlavou, zatímco Potter je nadšený.

 

  „Měj se, Evansová.“ Rozloučí se Potter a zmizí v síni.

 

  „Co to rande? Hodláš,nebo nehodláš tam jít?“ vychrlím na ně otázky. Musím se přece ujistit! Karen se potichu rozesměje, to je dostačující odpověď!

 

  „Takže nehodláš.“ Usoudím zamračeně.

 

  „To neřeš. Je to JEN Potter.“  Řekne Karen.

 

  „Potter je taky člověk a má stejné city jako kdokoliv jiný! A jak jsem poznala, je do Lily blázen a když Lily přijmula je z toho bez sebe! Jak se asi bude cítit, když se tam neobjeví?“ zeptám se naštvaně.

 

  „Takhle se na to nedívej, Potter je akorát malý rozmazlený kluk, který si myslí kdoví jak není skvělí!“ vloží se do toho Lily.

 

  „Ale ty se teď nechováš zrovna nejlépe.“ Poznamenám. „Potter je možná idiot, ale tohle si nezaslouží nikdo. Jak by ses na jeho místě cítila ty?“

 

  „Je to Potter.“ Řekne jen Karen zaraženě.

 

  „Narozdíl od Pottera bych za čtyři roky pochopila, že to nemá cenu.“ Řekne Lily.

 

  „Ano, je to Potter. Ale i tak má city! A takhle ho Lily vážně raní.“ Odvětím ke Karen, jelikož mně zrovna nenapadá námitka proti tomu co řekla Lily.

 

  „Taky by jsi to udělala na Lilyjiném místě.“zeptá se.

 

  „Rozhodně bych nepřijmula rande na které stejně nehodlám přijít.“ poznamenám „A co bych dělala? Jednoduše bych se ho snažila ignorovat...“

 

  „A to si myslíš, že jsem to nezkoušela?“ zeptá se pohoršeně Lily.

 

  „Ne, to ne, ale...“ zarazím se „Určitě jsi ho zkoušela ignorovat, ale připadá mi, že je to trochu moc. Proč si s ním nepromluvíš?“

 

  Karen začne kuckat.

 

  „Proč? Třeba proto,že to nemá cenu? Nebo proto, že je to zkrátka tvrdohlavý mezek, který si myslí, že ho každý musí milovat?“ zeptá se Lily.

 

  „To ti ho není líto? Jak myslíš, že bude reagovat?“ odvětím otázkou.

 

  „Nóó,“ Protáhne úmyslně Karen. Jelikož přestala kuckat. „asi ji zase bud ztrapňovat před celou školou? Jako už pět let.“

 

  Povzdechnu si, tohle nemá cenu!

 

  „Jen aby.“ Řeknu jen na odpověď.

 

  „A proč se ho tak zastáváš? Snad se ti nelíbí?“ zeptá se Karen.

 

  „Myslím, že mám lepší vkus.“ Ušklíbnu se. „Já spíše snědé kluky.“

 

  Opět se mi v mysli vybaví Tom. Tomí. Snědá pleť, jeho hluboké černé oči, zářivě bílé zuby, černé krátké vlasy. Stýská se mi!

 

  „Aha!“ řekne jenom Karen.

 

  „Tak jak se těšíte na vyučování?“ začne nový rozhovor Karen.

 

  „Bude to zajímavé, teda až NKÚ.“ Povzdechne si Lily .Ta si dělá starosti? A co teprve já? Já mám jenom rok na to abych se naučila 4 roky studia kouzel plus 5.ročník.

 

  „To se budu muset učit!“ ušklíbne se Karen.

 

  „To ano.“ Přikývne Lily.

 

  Tenhle svět je zvláštní. Co se tady všechno bude dít? To co se děje u nás? Nebo něco víc?

 

  „Tak jdete do knihovny?“ zeptá se Karen.

 

  „A proč vlastně ne?“ přikývne Lily.

 

  „Hano?“ osloví mně. Trhnu s sebou.

 

  „Jo, jdeme.“ Řeknu jen.

 

  A všechny se vydáme útrobami hradu, do knihovny. Dojdeme tam do pěti minut. Karen si jde pro jakousi knihu. S čím začít? Vydám se namátkou k regálům a vezmu Runy a Lektvary pro 5.ročník.

 

  Runy mně nebaví, jak zjistím. Ovšem Lektvary mně zaujmou. Jsou zajímavé! Mám ráda vaření, časem uvařím téměř všechno. Naučila jsem se nazpaměť několik lektvarů a přidala nějaké připomínky od Prince dvojí krve, které si pamatuji.

 

  Doufám, že to Sevímu nebude podezřelé. Například drtění čepelí ty fazolky. No co! Když tak řeknu, že jsem jednou omylem rozdrtila fazolky a bylo tam spoustu šťávy a od té doby to tak dělám. Lehké!

 

 

Po pár hodinách:17:48:

 

  „Nevím, jak vy, ale já končím!“ odloží knížku Karen.

 

  „Jak dlouho tu už jsme?“ zajímám se.

 

  „No nějakých devět a tři čtvrtě hodiny.“ Odvětí Karen.

 

  „Tolik? To znamená, že je za chvíli šest.“ Přehodnotím to.

 

  „Jo. Já jdu na kolej. Jdete taky?“ zeptá se Karen.

 

  „Já jdu.“ Odložím knihu na stůl.

 

  „Lily?“ osloví Karen naši kamarádku.

 

  „Ano, pojďme.“ Přikývne Lily s úsměvem.

 

  Vrátíme knihy na místo a vyjdeme z knihovny. Zamíříme mlčky do společenské místnosti. Potter, bleskne mi hlavou. Je u jezera ještě? Nebo je ve spolce?

 

  „Lily, jakže je to nové heslo? Říkala jsi něco o tom, že se bude měnit.“  Přeruší ticho Karen, před obrazem.

 

  „Ach ano! O půlnoci se změnilo, na Norimberské turnaje.“ Odvětí Lily.

 

Buclatá dáma nám uvolní vstup a my projdeme, po chvíli padneme do křesel u krbu. Och jak je to krásné!

 

  „Tak jak to dopadlo s Potterem. Myslím rande. Líbilo se?“ zeptá se ironicky Karen.

 

  „Ano, bylo skvělé! Myslím, že Potter nebude nějakou dobu otravovat.“ Řekne spokojeně Lily.

 

  „Taky si myslím.“ Odvětí Karen, já je jenom nesouhlasně pozoruji. „Alespoň jednou bude klid.“

 

  „Jenom aby si nemyslel, že Lily jenom zapomněla.“ Vložím se do toho já.

 

  „Tak hloupí snad není. I když u něj by se dalo spekulovat!“ nadhodí Karen.

 

  „Ach tak!“ řeknu jen.

 

  Když v tom se odkloní Buclatá dáma a vstoupí… Potter, Sirius, Remus… a Pettigrew! Jaké překvapení!

 

  „Potter.“ Sykne Karen.

 

  Ovšem to už si Lily všimnou a Sirius po ní vrhne nesouhlasný pohled. Pettigrew ji probodne nenávistným pohledem a Remus zklamaným a útrpným pohledem.

 

  „Dívají se na tebe jak na vraha.“ Podotkne tiše Karen.

 

  „No a? Je mi jedno co si o mně myslí ONI.“ Řekne Lily.

 

  Potter po ní vrhne mučednický výraz, zamíří ke schodům do ložnic a vyběhne je.

 

  „Tohle jsi přehnala, Evansová!“ řekne Sirius jakmile Potter zmizí v ložnici.

 

  „Jsi ta největší mrcha, co existuje!“ řekne nenávistně Pettigrew.

 

  „To říká ten pravý!“ řeknu k Pettigrewovi. On zradil Lily a Pottera Voldemortovi!

 

  „Jak myšleno?“ probodne mně pohledem Pettigrew.

 

  „Třeba tím, že pořád dolézáš za některými jedinci, kteří nemají nic jiného na práci než porušovat školní řád. Lily Potterovi jasně řekla, že nemá zájem nejméně stokrát, zkrátka a dobře ztratila s ním trpělivost! Třeba mu to konečně dojde a jestli ještě máte problém, tak sem s ním.“ Zachráním rychle svůj prokec.

 

  „Ty se do toho nemíchej, ano? Vůbec nic nechápeš!“ osočí se na mně Sirius.

 

  „Nelišíš se od ní!“ poznamená Pettigrew.

 

  „Možná ne,“ pokrčím bezstarostně rameny. „ale Lily je fajn holka, která Potterovi dala jasně najevo, že ho nesnáší, jeho mínus, že to nepochopil.“

 

  „Dvě mrchy v jedné koleji. Obě patříte do Zmijozelu. Teda Evansová by se tam nedostala. K tomu nemá tu jejich milovanou čistou krev.“ Odfrkne si Pettigrew.

 

  „Petře, to stačí.“ Ozve se Remus.

 

  „Proč by to stačilo?“ otočí se k němu Sirius.

 

  „Proč?“ otáže se Pettigrew.

 

  „Dost! Jestli si chcete nadávat,dělejte to mimo kolej.“ Řekne Remus. „Nebo ještě lépe si to nechte pro sebe, ne neomlouvám ji to co udělala, ale tohle chování to nespraví!“

 

  „Dobrá.“ Přikývne Pettigrew a stejně jako Sirius protne Lily ještě jedním pohledem a odklidí se za Potterem.

 

  „To bylo vážně surové, Lily.“ Řekne unaveně Remus a zamíří za kluky.

 

  „Tak tohle bylo hustý.“ Šeptne Karen.

 

  „Myslíte, že jsem to přehnala?“ zeptá se starostlivě Lily.

 

  „Bohužel, Lily, ale ano.“ Řeknu tiše.

 

  „Neměla bych jít za nimi? Omluvit se?“ zeptá se Lily.

 

  „No... Možná.“ Řekne Karen.

 

  To už, ale Lily vstává a běží stejnou cestou jako kluci. Ovšem o pár minut později ji opět zahlédnu jak co nejrychleji utíká ze společenské místnosti.