Dvě praštěné holky píší...
   
 
  Prolog

Modrá je zase mollyhana (neboli také Bela) Já jsem znova červená (Katrina).

 

Loučím se s Vámi a mollyhana Vás pozdravuje.
Tija

 


 
Právě vycházím ze společenské místnosti Zmijozelu. Mé krásné černé po zadek dlouhé vlasy za mnou jenom vlají a svými černými očima rentgenuji okolí. Je poměrně brzo, vždycky vycházím brzo na snídani. Za A protože nechci aby mně někdo doprovázel (o což není problém, vždycky se najde někdo kdo by mně chtěl doprovodit) a za B mám se sejít se svou kamarádkou. Nazvat nejlepší kamarádkou ji nemůžu, ani kamarádkou ji říkat nechci, ale… Nevím ,co by na to řekli rodiče. Ne, nejsem krvezrádce jako Andromeda! Pomalu vyjdu do pátého patra a zamíří po chodbě do staré nepoužívané učebny.

  Po chvíli vklouznu dovnitř a usadím se na lavici. Pohled mi spadne na dívku s tmavě hnědými vlasy a šedými očima.

 

  „Dobré ráno.“ Pozdravím.

 

  „Dobré.“ Kývne Katrina.

 

  „Jako prefekt bych ti měla strhnout body.“ Poznamenám chladně, ale ironicky.

 

  „Měly jsme se tu setkat,ty jsi to navrhla!“ brání se moje kamarádka.

 

  „Ironie ti nic neříká,co?“ zeptám se chladně. Být chladná mi problémy nedělá, schovat se pod chladnou kamennou masku.

 

  „Bohužel. A prosím, tu chladnost nepoužívej. Vím, že nejsi tak chladná jak se chováš.“ Prohlásí. Já na to jenom našpulím rty. Tohle o mně říkat nebude nikdo!

 

  „Belo!“ rozesměje se má společnost. Já ji jenom chladně sleduji.

 

  „Tak jak se máš?“ zeptá se mně Katrina.

 

  „Stejně jako včera ,předevčírem a předpředevčírem, či každý jiný všední den.“ Odtuším chladně.

 

  „Musíš být pořád tak chladná?“ zeptá se trochu naštvaně.

 

  „Když se ptáš ano a jestli dovolíš půjdu se nasnídat.“

 

 

 

--**--

 

 

 

  Povzdechnu si. „Dobrá.“ Kývnu. Opřu se o zeď a podívám se z okna. Vidím krásně zasněžené pozemky školy. Nesnáším sníh. Je tak ledový. Jako moje kamarádka. Ta je také jako led. Něco se stalo, ale co?? Nikdy taková nebyla. Dokázala se smát i celé hodiny. Teda pokud nebyl nikdo jiný na blízku.

 

  Mezitím, co přemýšlím Bela seskočí z lavice a odchází. Já se dál dívám na pozemky. Zase si povzdechnu. Bela většinou není taková. Co se stalo?? Nebere mě snad už jako kamarádku?? Ale proč?? Je to snad tím že jsem v Nebelvíru?? Nebo tím, že jsem z mudlovské rodiny. To si to snad uvědomila až teď?? Tak co se, sakryš, děje.

 

  „Ale… ale…“ Ozve se najednou ode dveří. Stojí tam nějak blonďák s ulízanými vlasy. Je ze Zmijozelu. Jen si vzpomenout jak se jmenuje.

 

  „Malfoy…“ vyslovím jeho jméno. Je to jeden z kamarádů Bely. Možná by mohl vědět, co se s ní děje. Ale to ne. Bela by mi nikdy neodpustila, že o ní mluvím s jejími přáteli.

 

  Ále úcty k čistokrevných rodům by jsi měla mít. Jelikož jsi jenom malá ošklivá špinavá mudlovská šmejdka.“Začne mluvit své obvyklé nadávky.

 

  „Sklapni.“ Křiknu po něm. Už mně štve. A to tu není ani 5minut.

 

  „Pět bodů dolů Nebelvíru.“ Odebere mé koleji body. A k čemu to má být?? Stejně to vždy kvůli Pobertům prohrajeme, tak co? Pokrčím rameny. Zvednu se, obejdu Malfoye a vyjdu ze dveří. Mířím přímo do Velké Síně (VS). Cestou si všimnu hádky mezi Belou a Poberty. Tak a asi přijdeme o další body. Však jsem to říkala (psala).

    „Ale… ale… Blacková.“ Ozve se Potter. Je to namyšlený frajírem. Neustále si cuchá to svoje háro a taky si hraje se zlatonkou. Myslí si, že když je chytač, tak ho všichni milují. To však není nic proti Blackovy, školnímu ´Casanovi´. Snad se všemi holkami v Bradavicích spal. Nedivila bych se, kdyby do postele dostal i prvňačky. To by mu bylo podobné. Třetím z této party je Pettigrew. Neustále buď žere (jí se tomu říct nedá) nebo za Pottrem a Blackem dolézá. A posledním je Lupin. Nesedí mi na něm něco. Sic nevím co. Je alespoň nejnormálnější z těchto blbů.

 

  Ále jak se mají krvezrádní kamaradíčci??“ Poznamená sladce Bela. Opřu se o zeď a poslouchám. Sice bych neměla, ale což. Jsem zvědavá. Proto jsem taky v Nebelvíru.

 

  „Nejseš nějak drzá??“ Zeptá se Potter. Bela si odfrkne.

 

  „Narozdíl od Tebe ne, Pottere, ale když už tu jsem...“ Řekne znovu sladce. „Tak vám za tu drzost strhnu pár bodů.“

 

  „Nemáš za co, Blacková.“ Poznamená Lupin.

 

  „Mám toho docela hodně. Třeba včera jste to nebyli vy čtyři kdo vyhodili chodbu ve čtvrtém poschodí do povětří??“

 

  „A máš nějaký důkaz??“ Zajímá se ten namyšlenec Black.

 

  „Narozdíl od Vás mám…“

 

  „A jaký??“ Vloží se do rozhovoru zase Potter. Bela se ušklíbne.

 

  „Na místě činu byl nalezen určitý předmět.“

 

  „A jaký??“ Ušklíbne se tentokrát Lupin.

 

  „Pro vaši smůlu podepsaný…“ Mluví Bela stále sladce.

 

  „A copak to je??“

 

  „Brk od Pettigrewa a nemusím se moc domáhat abych zjistila za kým Pettigrew pořád dolízá...“ Tak teď trefila hřebíček na hlavičku. Pettigrew chodí jen za těmito třemi. A jsou nahraní!!

 

  „A jak dokážeš, že mu to nevypadlo během dne?? Nemáš jak dokázat, že jsme to byli my.“ Ach jo!! Proč on je tak chytrej?? Asi proto, že je pořád zahrabanej v knížkách!! Ale počkat!! To bych pak musela být chytrá i já!! Belu tím asi naštve. Střelí po něm pohledem.

 

  „Však já to zjistím…“ Řekne Bela. S tím odkráčí do VS. Kluci ji následují. Co?? Já jich řekla kluci??  Vždyť to jsou, kromě vyjímek, hermafroditi (oboupohlavní bytosti).

 

  Nakonec taktéž vejdu do síně. Sednu si na okraj kolejního stolu. Stejnak si nemám ke komu sednout. Snažím si nevšímat nelibných pohledů spolužáků.

 

  Ále!! Nechceš si jít sednout k Srabusovi?? Ten má stejné háro.“  Zařve na mně Black a už si to nakračuje jako páv ke mně.

 

  „Buď zticha!!“ Zavrčím.

 

  „Vy dva by jste byli nádherný páreček. Jeden slizký a druhý ošklivý.“ Rype dál a už došel až ke mně. Však já Vám říkala, že je to namyšlenej blbec. Nebo snad ne? No to je jedno.

 

  „Myslím, Blacku, že by jsi se měl zamyslet nad tím jak vypadáš ty sám, než začneš někomu nadávat!!“ Syknu.

 

  Zamýšlet se nemusím...“ zavrtí hlavou „Hej, Marry máš večer volno?“ houkne na děvče naproti,až na to že se jmenuje Mily. Je ze třetího ročníku. Podívá se na Blacka, mírně zčervená a přikývne.

 

  „Děvkař…“ Odfrknu si.

 

  „Ták večer v devět??“ pokračuje Black směrem k Mily. Ta zase jen přikývne a spustí rozhovor se svou kamarádkou.

 

  „Jako důkaz ti to nestačí??“ Otočí se tedy zase na mně Black. Cha!! Tohle jako důkaz?? Jen toho, že je to pedofil.

 

  „Dostatečný důkaz, že jsi děvkař. Nic víc.“ Ušklíbnu se.

 

  „Ale narozdíl od tebe nevypadám jako strašidlo.“ Začne. Jeho přátele mlčí. Lupin se ale netváří moc přívětivě. Spíše se mračí. Proč??

 

  „Narozdíl od tebe nespím s každým stvořením, které vidím.“ Namítnu.

 

  „Ano, protože jsi panna.“ Chci se smát!! Tak ten ještě uvidí.

 

  „Já za to nemůžu, že jsem se narodila 20.9. To se totiž lidé rodí ve znamení panny.“

 

  Tak to jsi dvojnásobná panna.“ Snaží se provokovat.

 

  „Jak to můžeš vědět?? Jsi snad jasnovidec??“ namítnu posměšně. Vím, totiž jak moc mu jde jasnovidectví. Takže nijak!!
 
Leda, že by Srabus projevil city.“ Začíná mně štvát!! To nedopadne dobře!! Pokud mu nerozbiju frňák já, tak ho rozbile on mně.

 

  „Pořád lepší než ty…“ Ušklíbnu se znova.

 

  „Když myslíš…“ Vytáhne hůlku. „Pokud se nebojíš, vyřídíme to tady a teď, pokud se bojíš počkám na Tebe až půjdeš do spolky.“ Vyzve mně na souboj. Chci něco odpovědět, ale do našeho hádání se vloží Lupin.

  „Dost už… Siriusi, schovej tu hůlku.“ Black ho sjede pohledem (že by ho sváděl??), po té schová hůlku. Pohledem poděkuji svému zachránci. Zajdu si pro věci do školy.

 

 

--**--

 

 

  Když dojdu k Zmijozelskému stolu tak si samozřejmě sednu, jako vždy. Okamžitě si všimnu Lestrangea. Toho pitomce, co pořád dolézá, ostatně není jediný.

 

  „Belo! Nepůjdeš se mnou do prasinek? Konají se tuto sobotu.“ Domáhá se Rodoplhus Lestrange.

 

  „Než jít s Tebou půjdu radši s ropuchou!“ zavrčím chladně.

 

  „Ale, Belíí, zlatíčko! Přece bys mně neodmítla. Zlomíš mi tím srdce!“ usiluje o mně dál.

 

  „Své jsem řekla a jestli ti zlomím srdce budu oslavovat!“

 

  „Mrcha!“ utrousí Lestrange, vstane a uraženě odejde.

 

  V tyhle chvíle jsem na sebe hrdá! Nevím, proč, cítím se silná a nepřekonatelná. Lestrange je sice čistokrevný starý (ač chudší) rod, ale podle mého je to namyšlený idiot který mi nešahá ani po kotníky, mně Belatrix Blackové ze vznešeného rodu Blacků. Pravda, spoustu lidí ve Zmijozelu je čistokrevných, ale když tak jsou chudí, nebo něco takového. Ano, podle mě existují jenom dva rody a to Black a Malfoy.

Barvy
 
Tija píše všude ČERVENĚ
mollyhana píše vždy MODŘE
mollyhana
 
Ahojky!
Tohle je MOJE OKNO. Chachá! Okno blbostí! ^^ Tákžé jsem nenormální (mno... všichni jsou normální tak já budu nenormální) z Ostravy , která má ráda HP, Naruto, Japonsko, seriály, zvířata, oblečení, černou barvu, normálnost,...
Ráda píši povídky a tak zde píši s Tijou. Má webka je www.carodejkahanka.estranky.cz sice tam momentálně nepíšu , ale zase hned budu!
Tija
 
Vítám všechny, kdo sem zavítali.
O sobě nic psát nebudu (radši). Tyto povídky jsou přestěhovány z Tija123.estranky.cz moje povídky si můžete přečíst na tija12.blog.cz.
Loučím se se všemi, kteří ještě z tohoto uvítání neusli a přečetli si ho až sem.
Citáty
 
Když už se blížím ke splnění svých snů, vždycky se objeví někdo, kdo mi ten sen rozšlape na maličké střepy. A ať se snažím jak chci, ty střípky nadějí už nikdy nedám dohromady.

Vždy jsem šla a vždy půjdu za svým snem.

Život je tak krátký, že se nestačíme usmát, ale tak dlouhý, že zakusíme bolest.

Řekni, co si myslíš a budeš nenáviděn. Udělej, co uznáš za vhodné a budeš odsouzen. Dělej, co všichni chtějí a staneš se figurkou na hracím poli.
Je těžké být individualitou, stát si za svým a bojovat za to, ale vydrž.. a jednou si řekneš: Žil jsem tak, jak jsem chtěl!

Žij každý den, jako by byl poslední.... a nezahazuj šance, keré bys už pak nikdy nedostal.

Když se člověk vydá po stezce srdce, stojí to často zpočátku dost síly a slz se prosekat trním a houštinami. Když se však proseká, je živý. Když člověk naopak uvízne na pohodlné široké cestě zvyku, nestojí ho to moc námahy, jen se stává živoucí mrtvolou.

Život je jako plavání v moři, jednou za čas tě smete vlna ke dnu.

Život je tak krátký. Bohužel nebo bohudík?

Každý z nás alespoň jednou toužil změnit svět. Ale co když právě mi jediní jsme Ti, kteří tu moc – moc změnit vlastní svět – nemají? Chcete změnit svůj svět? Dejte ostatním šanci, aby změnili Vás. Na každém z nás už pak je zvolit si, kterým směrem...

Život je takový, jaký si ho uděláme my sami a ne takový, jaký nám ho dělají ostatní.

Nejhorší na životě je, že vám pořád dává vybrat… a většinou jsou ty možnosti jen dvě a jedna horší než druhá.
 
Dnes již byli 14 visitors (23 hits) zde!
This website was created for free with Own-Free-Website.com. Would you also like to have your own website?
Sign up for free